Dnes naposled, zítra se opět vydají na cestu, každá z karavan svým směrem a za svým cílem. A tak není divu, že cesty a cíle byly nejčastějším tématem večera. „Kdysi dávno jsme putovali za hvězdou.“ promluvil jeden z mužů. Jeho šat byl poznamenaný cestou, avšak prozrazoval nemalé bohatství nositele. Hlas měl dosud pevný, ale obličej zbrázděný vráskami svědčil o pokročilém věku. „Každý putujeme za nějakou hvězdou, ale tato byla zvláštní. Měla nás dovést k místu, které bylo předpovězeno, k dítěti, které mělo vyrůst. Tato cesta mi mnohé ukázala. Putovali jsme dlouho a do pro nás neznámé země. Hvězda se na obloze ztrácela a zase rostla. Na cestě jsme poznali slabost silných i sílu slabých, ukázala mi, jak se často ve svých předpokladech mýlíme. Čekali jsme mocného vládce, ale v palácích z kamene obestřených starou moudrostí a slávou jsme nalezli jen pýchu a strach, licoměrnost vedoucí k podlosti, ustrašenost moudrých před hloupostí a krutostí. A tam, kde jsme nic nečekali, jsme našli mnohé. Uprostřed prostoty a chudoby jsme nalezli Člověka. Lidství, Bytí v té nejčistší a nejprostší podobě. Matku starající se o své dítě, muže nejen spravedlivého, ale také odvážného, toho, který dosud nechápe, ale důvěřuje a chrání ty, které miluje. Nalezli jsme moudrost prostých lidí, kteří se nebojí. Nebojí svěřit a věřit, nebojí se dát a rozdělit, nebojí se radovat a svou radost šířit dál.“ Stařec se odmlčel a bylo zřejmé, že se v čase a prostoru přenesl zpět na místa, o nichž mluvil. Klidně dýchal, až si ostatní mysleli, že usnul, ale nikdo se neodvážil narušit téměř posvátné ticho.

 

„Přinesli jsme dary.“ pokračoval z ničeho nic muž, otevřel oči a pousmál se. „Dary, které nás byly hodné. Které se ale vůbec nehodily. Jak jsme byli bláhoví. Očekávali jsme parádu a odplatu na jakou jsme byli zvyklí, ale vypadali jsme jako hlupáci, se všemi těmi pozlacenými a vonnými dary uprostřed pachu zvířat. Ani nevím, co s těmi věcmi udělali, nechali jsme je tam a rychle se vytratili. Ale nevrátili jsme se s prázdnou. Vrátili jsme se obdarováni. Poznali jsme, jak velkým darem je obdarování. Viděli jsme svět takříkajíc naruby, který byl ale v pořádku. A hlavně spatřili jsme úsměv toho Dítěte, úsměv toho, kdo ví. Náš odchod byl možná rozpačitý, ale cesta byla plná radosti, naše nitra chtěla zpívat stejné písně jako ti prostí pastevci, dlouho do noci jsme rozmlouvali, a přitom nenacházeli slov a nevycházeli z údivu.“

 

„Ano, nazývali nás mágy, nebo také králi.“ navázal jiný hlas z druhé strany a ze stínu se pomalu přisunul stařec. Byl sešlý věkem a dlouhou životní cestou. Jeho šat byl nákladný a opíral se o sluhu. O nikoho nezavadil pohledem, díval se jen na vypravěče a posadil se k ohni. Oči obou mužů se setkaly a poznaly. Prostým kývnutím hlavy se pozdravili a víc nebylo zapotřebí. V tom jednoduchém gestu bylo skryto mnoho slov, které nebyly nutné mezi těmi, kdo ví. „Dříve jsme se neznali, svedla nás dohromady až cesta, až znamení hvězdy, které jsme každý zvlášť sledovali, abychom se pak spojili a zase rozešli. Není to přesné, neměli jsme království, ani jsme nebyli hvězdopravci, nebo mágy, jací bývají u dvora. Byli jsme hledajícími, viděli jsme znamení a chtěli najít jsme jeho význam. Hledali jsme to, o čem jsme věděli, že nás převyšuje, hledali jsme to, co nám dá smysl. A dalo, každému trochu jiný a přitom stejný.“ dodal a usmál se. „A vlastně…každý z nás byl král, každý z nás může být král. Každý máme své království, svůj život, který můžeme rozvinout nebo zmařit, nechat spát nebo pozvednout k výšinám. Každý z nás máme své pokladnice, které můžeme otevřít, využít, poskytnout a nabídnout, obdarovat jiné, abychom byli sami obdarováni, nebo zavřít, zazdít, či promarnit. Každý z nás může vyrůst do velikosti Krále, nebo zůstat nepatrným vládcem ve své zemičce. Můžeme hledat a získat, nebo se spokojit s tím co známe. Putovat za hvězdou a nechat se pohltit jejím jasem, nebo se zavřít ve svém paláci a nenechat světlo proniknout dovnitř. Každý z nás je králem.“ Muž se odmlčel a pohleděl vzhůru ke hvězdám. „Jen se musíme naučit vládnout.“ dodal potichu jakoby k sobě.